Článek v Moravských novinách o našem slunečném městečku v roce 1859, když J. Eder vydal svou Kroniku

Moravské Noviny.
Číslo 21.   V úterý 15. března 1859.   XI. ročník.
Poříčí Švarcavy.
Obrazy cestopisné z vlasti moravské.
Zděluje Dr. Bílý.

VI.

Druhdy se táhl les až k samé zahradě klášterní v Rajhradě, nyní však se na dost široký kus odestává od posvátných chodeb, ze kterých utěšené vyhlídky požívají řeholníci. Řeka pak, vůdce náš, od kláštera má nové vykopané řečiště, kdežto struha dřevním během točí se nejprv Rajhradem polem okolo Holasic.  Od nového stavu za klášterem, který ohromnou sumu peněz stál, jak by namířil, rovnou čarou teče Švarcava Rajhradským lesem; a jak mile se z lesa vyjde, ai!  Tu překrásný obraz se namítá zrakům cestovatelým, v pravo přívětivá ves Vojkovice s pěkným starým chrámem, v levo znamenité pohoří Židlochovské. 

Ve Vojkovicích jsou obyvatelé Němci. Když sem v té krajině pracoval na vinici Páně: mělť jsem tyto fárníky německé velice rád, proto že bylo pozorovati v domech jejich největší čistotu, v obcování uctivost, v životě spořádanost, v hospodářství přičinlivost. Zlořečená kořalka neměla zde otroků, jako to v slovanských obcích sem nacházel.  Vždy sem s radostí k nim chvátal do chrámi sv. Vavřince, kázat jim slovo Boží, nebo jsem si již tehdáž na mysli rozvažoval ty slova, které některý velice moudrý člověk do Moravských Novin postavil „z Lulče“ – když se p. kaplan Šolc od tamtud do Brna loučil. Za to ale i oni ke mně vždy laskavi a vděčni. Kněz v úřadě nezná národnosti, nebo jest knězem katolickým; ovšem ale co člověk, nosí v srdci svém i onen cit, onnu potencí, kteráž nejmocněj hýbe naším věkem – národnost. Církev, když v Římě vychovává missionáře z těch národů, ku kterým potom odejíti mají, uznává a váží vplyv, jakého v sobě zdržuje kouzlo krajanství, a zkušenost učí, že nejvíce působí, kdo je mezi svými.

Pohoří Židlochovské as míli na délku a příc se táhne, a jest tak obdělané, že není snad v celé Evropě kopce či pohoří, jehož každý kousek byl by zužitkován tak výborně, jako tuto nalézáme. Víno a ovoce daří se zde velmi moc a dobře. Krom toho vyhlídka na všecky strany se otvírá překrásná. K severu vidět táhnout se lípami obsazenou silnici k Brnu, Rajhrad u prostred Blučina na úpatí; k západu viděti až k Miroslavě na homolovité hoře, která slova německy Mistgabel (Mistgobel) slovansky: Leskoň – k jihu velebné hory Palavské, Hustopeč s novou věží, Křepice, Mikulčice, k východu kine u Viškova sv. Martinský chrám Lulecský a jiná městečka a dědiny. Židlochovice samy jsou staveny v podobě kříže. Chrám Páně „Povýšení sv. kříže“ jest r. 1724 od hraběte Sinzendorfa v slohu ušlechtilém, a na krásném místě. R. 1730 je vysvěcen. 

V zámku nynějšího majitele, J. cís. výs. arcivývody  Karla Ferdinanda je též krásná zámecká kaple, a při ní kněz. Na hrobitově je starý chrám fární se zvonicí. Národní slovanské smýšlení zde buditi napomahal výtečný náš vlastenec B. M. Kulda, který zde r. 1846 po několik roků kaplanem byl, po něm pak v. p. Jan Fáborský, který i školní knihovnu založil, a pro svou neobyčejnou obětivost od okolního lidu vážen a milován jest. Též p. učitelové školní okolní jsou výborní Slované, pilní, vzdělaní, vědochtiví, v díle svém neúnavní, svého jazyka milovní, tak že jejich p. děkan, kterýž jich k konferencím častěj zve, nad nimi srdečnou radost míti musí.

Dále jest zde cukrárna, jedna z největších v naší říši, a v Moravě největší. Posud patří jejímu vystaviteli p. Floriána Robertovi., muži velice učenému, i bohatému: za několik let připadne vysokému majiteli statku celého. Honby ve zdejším okolí, zvláště když členové cís. dvoru na nich berávají, náleží k nejvyhledávanějším; bažantů mnoho se zde chová. Zámek byl od dávna zanedbávaný; a však, co nýní arcivývodkyne Elizbeta v létě se zde zdržuje, poněkud více se ho hledí. 

Švarcava od Vojkovic sem přichází struhou a řečištěm, mezi oběma táhne na hrázi silnice, po níž se do městečka přijíždí. Za starodávna pod záštitou Žerotínů byli zde a v okolí oblíbení čeští Bratří a měli zde zvláštní Zbor. Od roku 1590 byl zde jejich duchovním Jiří Strejc, spolustarší Bratří, který byl jeden z překladatelů králické Biblí, a 25. ledna 1599, po něm 2 synové. 

Poněvadž je zde cukrárna a okresní úřad i tudíž městečko Židlochovice jest velmi živé a pohyblivé; též domy krásné v novější době ozdobují ulici hlavní od mostu se táhnoucí; nebo vlastného náměstí zde není, anť město v podobě kříže staveno jest, jedna ulice táhne se k Blučině, druhá k Nosislavě, třetí k Švarcavě, čtvrtá na faru a na onno překrásné pohoří. Zde již mnoho vína se pěstuje, a celá hora Židlochovská obsázena jest revou vinnou, jakož i výborné střešně zde ve vinohradech se daří. 

Obyvatelové, počtem 4021 katolíci, 27 akat. a 15 židů mluví jazykem moravským. 

Železná dráha činí Židlochovice i Rajhrad jakoby předměstím hlavního města Brna. 

Připravil Miroslav Cvrk

Vytvořeno 1.2.2016 9:40:44 - aktualizováno 1.2.2016 9:43:50 | přečteno 608x | martina.golova
load