830 roků od bitvy u Loděnic

smirci kamen

Z dějin Moravy jsou Loděnice u Pohořelic známy bitvou, která se tu odehrála 10. prosince 1185. Byla zajímavá tím, že při ní bojovali po prvé a naposled proti sobě Češi a Moravané. Již dlouho před touto bitvou stával v Loděnicích na místě dnešního kostela svaté Markéty klášter obehnaný hradbami jako ochrana pro obyvatele zdejšího kraje. Klášter patřil premonstrátům a byl expoziturou kláštera ve Znojmě. 

Kolem kláštera, pravděpodobně na jižní straně, si počali lidé stavět domy. Severozápadně od kláštera se nacházelo jezero a obyvatelé se vedle polního hospodářství zaměstnávali také stavbou lodic. Odtud název Loděnice. O existenci jezera svědčí i název Jezeřany. (Jezeřané – lidé usedlí u jezer).
Kníže Břetislav (1034–1055) vydal před svou smrtí zákon, jímž byl ustanoven vždy nejstarší Přemyslovec českým knížetem. Ostatním členům rodu byly odkazovány úděly (území vymezené k vládě jednotlivým členům panujícího rodu) s knížecím titulem, ale pod českou mocí. Tak vzniklo údělné knížectví olomoucké, brněnské a znojemské.  
Z tohoto zákona povstaly mnohé spory, do kterých zasahovali i němečtí císaři.
Císař Fridrich I. Barbarossa udělil na sněmu v Řezně roku 1182 České knížectví vévodovi Bedřichovi. Moravu pak, jakožto samostatné říšské markrabství nezávislé na Čechách Konrádu Otovi, údělnému knížeti znojemskému. Vévoda Bedřich nebyl s tímto rozhodnutím spokojen a vypravil svého bratra Přemysla Otakara I. s velikým vojskem na Moravu. Uprostřed léta roku 1185 byl Konrád Ota bez odporu poražen. Konrád Ota se však znovu připravil k boji, snad získal pomoc i z Bavor, a tak koncem listopadu 1185 přišel Přemysl se svým vojskem na Moravu po druhé. 10. prosince 1185 došlo k veliké bitvě u Loděnic na rovině k Šumicům a Lidměřicům*) (Aug.Kratochvíl: Vlastivěda moravská, Pohořelský okres 1913). Historikové tvrdí, že to byla bitva krutá a krvavá. Bratrovražedný boj Čechů a Moravanů si vyžádal 4 000 mrtvých mužů. Zvuk rohů, hlahol bubnů promíchaný křikem bojujících a řinčení mečů prý bylo slyšet až v klášteře kounickém. Vítězství se přiklonilo na stranu Čechů.
Avšak i na jejich straně byly tak veliké ztráty, že neměli již sil pronásledovat poražené vojsko. Kníže Konrád Ota se nakonec usmířil s Bedřichem a po jeho smrti se stal českým knížetem.  Tím bylo ukončeno rozdělení českých zemí.
Pouze značně zašlý smírčí kámen na mezi u silnice Pravlov - Olbramovice připomíná krvavou bitvu před 830 roky.  

*) Lidměřice splynuly s Olbramovicemi.
(Z knihy K. Vavříka Loděnice – Jubilejní čtení nejen o škole, vydáno v r. 2005.)

Vytvořeno 3.3.2016 8:40:26 | přečteno 1793x | martina.golova
load