Jedná se o velice pěkný krajinářský park v anglickém stylu s velkým množstvím rozvolněných skupin a solitér malebných vzrostlých stromů, rozlehlými loukami a volně chovanou jelení a mufloní zvěří. Park má významnou funkci v územním systému ekologické stability jako významný krajinný prvek. Roste zde přibližně 25 druhů jehličnatých a 87 druhů listnatých dřevin (stav v roce 1994).

Z historie parku:

• Park měl původně barokní podobu, kterou navrhl francouzský architekt Arnošt August Charbonier v roce 1708 na přání tehdejšího majitele hraběte Filipa Ludvíka ze Sinzendorfu. Později pokračoval v realizaci zahradní inženýr Josef Hatzl, který se stal v roce 1746 správcem zahrad císařského sídla v Schönbrunnu. Park měl v té době čistě francouzský ráz, zámek byl dokonce obklopen vodním kanálem, ve kterém byly chovány ryby, kachny a labutě. Byla vybudována oranžerie a velká péče byla věnována pěstování ovoce a zeleniny. Na přelomu 18. a 19. stol. došlo k postupnému úpadku barokní zahrady, úplný konec pak přinesly napoleonské války, po nichž neměli Ditrichštejnové již prostředky na její obnovu.
• V roce 1819 koupili panství Habsburkové, kteří začali park obnovovat jako krajinářský podle návrhu zahradníka Karla Marxe (1809). Výsledná kompozice se mnohem více blíží klasickému anglickému parku než návrhy Karla Marxe, které nesly prvky raného romantického pojetí.
• Za 1. republiky pobýval na zámku prezident T. G. Masaryk, na jehož počest byla 7. 3. 1930 vysazena v západní části parku lípa, nyní označena pamětní deskou. 
• Židlochovice a zámecký park si oblíbil český básník Petr Bezruč. V parku byla zřízena lavička, na níž je pamětní cedule s jeho básní, vztahující se k židlochovickému zámku.
• V 70. letech 20. století bylo do parku vysazeno početné stádo mufloní a jelení zvěře, jejichž vysoký stav značně pozměnil ráz celého parku zničením velké části keřového patra a poškozením mladších stromů. V polovině 90. let 20. stol. byla zahájena obnova podle projektu ing. Šubra.

Autor: Ing. Martin Dratva