Základní cíle projektu:

• Umožnit vzdělávací a osvětové činnosti v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty se zaměřením na trvale udržitelné hospodaření v duchu „Přírodních
• Realizací některých úprav zahrady Robertovy vily docílit přidělení plakety „Přírodní zahrada“ a umožnit vzdělávací a osvětové činnosti přímo v přírodní zahradě.
• Zvýšit povědomí lidí o trvale udržitelném hospodaření a ekologii všeobecně.

Zahrada Robertovy vily by chtěla oživit svou zašlou slávu. V současné době je zahrada využívána jen nárazově, příznivci mateřského centra, návštěvníky lidové školy umění a pedagogicko-psychologické poradny, které sídlí ve vile. Několikrát do roka jsou zde uspořádány mateřským centrem venkovní divadelní představení. Město zahradu využívá pro kulturní akce (slavnosti burčáku, pálení čarodějnic, otvírání cyklostezky Brno - Vídeň atd.). V podstatě je v současné době využívána pouze malá část pozemku.

Proto si projekt klade za cíl, vytvořit zde místo, které budou lidé rádi navštěvovat a přitom se dozví spoustu důležitých informací nejen o historii Robertovy vily, přírodním bohatství blízkého okolí, ale také o možnosti hospodařit na vlastní zahradě v souladu s přírodou. 

Naší inspirací je i úspěšný projekt Natur im Garten, pomocí kterého vláda Dolního Rakouska vytvořila ze svého regionu kraj zahrad - přijíždějí zde ročně tisíce turistů na prohlídky ukázkových přírodních zahrad a i běžní zahrádkáři vědí, že se dá hospodařit bez chemie, ve spolupráci s divokými rostlinami a živočichy. V letech 2009 – 2012 je možné zahrady, splňující potřebná kriteria, nechat certifikovat. V létě 2011 byl na zahradě zástupce ekologického institutu Veronica, který u nás zahrady certifikuje, a shledal, že po splnění dvou podmínek (kompost, trvalkové výsadby), je možné zahradu nechat certifikovat. 

Hlavním cílem projektu je však realizace takových aktivit, které návštěvníky seznámí s tím, jak i jednotlivci mohou ovlivnit životní prostředí okolo sebe. Jelikož okolo nás mizí volná příroda, mnoho ploch je zastavováno, je nutné, aby na těch zbývajících nebyly jen sterilní trávníky. Je nutné uvědomit si, že i obyčejná zahrada může být „malou přírodní rezervací“, ve které budou žít mizející motýli a ostatní hmyz, drobní savci, ptáci, kvetoucí rostliny.  Kde si budou moci rodiče natrhat neošetřované květy a plody bezu a šípku, mateřídoušku, levanduli a jiné byliny domů na čaj aniž by se báli, že se jim děti ztratí. Zároveň chceme děti i rodiče naučit, že je pro nás přirozené, se mezi tím vším pohybovat. Že i zahrada bez hnojeného „anglického“ trávníku je krásná a že se lépe cítíme na přírodní zahradě, než na intenzivně udržovaném pozemku. Lidé by se zde seznámili s tím, že se dá na zahradě hospodařit i v souladu s přírodou, že např. není potřeba pálit nebo odvážet rostlinné zbytky. Tím, že vše zkompostujeme, zbavíme se nejen listí, trávy a odpadu z kuchyně, ale ještě si tím vytvoříme cenné hnojivo na záhony. A město ušetří za svoz komunálního odpadu.

Realizací projektu by se město ukázalo jako subjekt, fandící ekologickému přístupu.

Tím, že je zahrada veřejně přístupná, je možné sem pořádat školní či rodinné výlety, udělat si piknik na trávníku a nasbírat si ovoce ze zdejších stromů.