Svoje rodné město, ve kterém prožil celý svůj téměř osmdesátiletý život a nikdy ho neopustil, miloval nade vše. Často o něm psal oslavné básně a maloval jeho malebná zákoutí. Děti ve školách se učily jeho verše a každá výstava jeho obrazů byla pro milovníky umění vždy hlubokým zážitkem. 

Známé jsou i jeho knížky. Zde ční nade vše autobiografické dílo Bosou nohou s podtitulem Naši, Alka, mí bráchové a já, seznamující čtenáře s maloměstskou realitou válečných let pohledem desetiletého hocha. Kdyby ve svém životě nenapsal už nic jiného, stačilo by to k tomu, aby byl důvodně obdivován a veleben. V knížce Bryčka pro biskupa se dovídáme o jeho přátelství s mentálně retardovaným vrstevníkem, další dílo s názvem Rytíř Tenká nožka a jeho neslavné návraty je určeno dětskému čtenáři. Knížku veršů nazval podle jedné z básní Mámíš mou duši. Remunda byl všestranný umělec.  Později přibral ještě kameru a natočil řadu filmů, opěvujících krásy Židlochovic. Mnohé z nich, například Zdravím tě, město mé, Žhavé léto, Vysočina nebo Židlochověnky byly vysílány regionální televizí. Kromě toho napsal i několik textů pro židlochovický pěvecký sbor Skřivánek a rád fotografoval. Svoje verše a kresby publikoval zejména v Židlochovickém zpravodaji. V devadesátých letech měl dokonce v tomto měsíčníku i svoji rubriku „Na besedě u…“, v níž zpovídal  známé umělecké osobnosti. Mezi nimi samozřejmě nemohl chybět ani jeho o sedm let starší bratr Stanislav, známý herec a režisér a životní partner Ivy Janžurové. Na rozdíl od Stanislava ale Ivan neodešel do Prahy a celý život zůstal věrný svému rodnému městu. Za svoje dílo byl v roce 2003 oceněn titulem Zasloužilý občan města Židlochovic. Svými knížkami, verši a obrázky už v tomto městě zůstane napořád.

Redakčně kráceno, autor Jiří Smutný

Foto Jiří Smutný