Restaurace barokních soch pod židlochovickým kostelem

Jan_Nepomucky

Pozorní občané a návštěvníci našeho města sledují s velkým zájmem restauraci barokních soch na schodech pod naším kostelem. Při slunečném počasí se nám podařilo zachytit a pohovořit s restaurátorem panem Martinem Slovákem z Veselí nad Moravou. 

Pracuje na poslední z šesti soch, na soše svatého Urbana, jednoho z patronů vinařů. Sv. Urban je pátá socha, kterou on sám restauruje,  přičemž ty ostatní byly restaurovány už v minulém roce. Horní sochu na pravé straně schodiště restauroval před dvěma lety jiný restaurátor.

Rád by ještě realizoval restaurování přilehlého sousoší v parčíku u kostela, na které již zpracoval restaurátorský záměr. A letos také zakázku úspěšně vysoutěžil po vypsaném výběrovém řízení. Bohužel město nezískalo finanční podporu z dotačních titulů určených pro památky. Obdobná situace nastala i u zmiňované sochy sv. Urbana, tady se však po dohodě město rozhodlo akcí financovat samostatně. Tak aspoň dominanta galerie světců před kostelem působila uceleným dojmem. 

Martin Slovák došel po studiích historického materiálu k názoru, že sousoší evidované v seznamu kulturních památek pod názvem „Josef a Marie“ by mohl být jeden z možných výkladů námětů, jež vyjadřuje legendu o zasnoubení Ježíšových rodičů. Sám se ovšem domnívá, že se jedná o zobrazení biblického námětu setkání Marie Magdalény se vzkříšeným Ježíšem, dle Evangelia sv. Jana.  Došel k závěru, že toto sousoší spolu se sochou sv. Jana z Nepomuku vyzdvihující kříž (vlevo při vstupu do kostela) je původní součástí sochařského libreta výzdoby přilehlého okolí. Tedy zjednodušeně jsou vytvořeny pro dané místo a nejsou druhotné sestaveny. S tím pochybuje doposud publikovaný názor přesunu skupiny soch z cest na nový hřbitov.

K soše sv. Jana z Nepomuka (horní na levé straně) soudí pan Slovák, že výrazné gesto vyzdvižení kříže s ukřižovaným Ježíškem jasně odkazuje na symboliku zasvěcení kostela – Povýšení svatého kříže, nýbrž souvislost vzniku sochy s výstavbou nového kostela. Tam je ovšem řada otevřených otázek: Tudíž kostel byl postaven v letech 1724–1730, v době, když Jan Nepomucký už byl ve víře protireformace blahořečen (1721). Socha ovšem nemá na hlavě svatozář, co jinde mývají.   Blahořečen, nikoli svatořečen – atributy svatosti získává až po svatořečení. Blahořečením je kandidát svatosti pouze doporučen k veřejné úctě, proto mohly být sochy vytvářeny ještě před svatořečením. Teprve po svatořečení jsou sochy sv. Jana z Nepomuku vybaveny také typickou svatozáří s pěti hvězdami.

Co se týče erbu, je situace o poznání komplikovanější. Jeho realizace restaurace vycházela z archivní fotodokumentace, na níž je socha s erbem Dietrichsteinů, který byl ztracen až na pár úlomků knížecí koruny z vrcholu erbovního znamení. Z těchto fragmentů, které mistrovi poskytl úřadující zástupce města, je ještě většina druhotným doplňkem z cementovaných tmelů. Přesto jsou zde dva či tři kousky originálu autentické hmoty kamene, dle kterých bylo možno určit druh kamen původního originálu a zároveň vypočítat proporci, tedy velikost erbu. Proporční nesrovnalost k fotodokumentaci přivedla M. Slováka k myšlence, že erb není původně určen pro osazení na soše a že zde byl z nějakého důvodu instalován druhotně. Na přední straně dříku podstavce sochy je ponechána hrubá struktura, která svědčí o tom, že z čela podstavce byla odstraněna nějaká plastická výzdoba osekáním hrubého pískovce, z kterého je podstavec vytvořen. Poskytnuté fragmenty autentické hmoty kamene ztraceného erbu se znaky rodu Dietrichstain jsou však z jiného materiálu – shodný s materiálem užitým pro sochy – tedy Litavský vápenec. Tedy ztracený erb rodu Dietrichsteinů není původním erbovním znamením vetknutým jako základový blok do hmoty dříku pískového podstavce sochy sv. Jana z Nepomuku.  Dá se tedy dovodit závěr, že původním erbem na této soše bylo jiné erbovní znamení, možná zakladatele kostela hraběte Sintzendorfa a erbovní znamení rodu Dietrichstein zde bylo druhotně instalováno až po jeho snesení z fasády kostela, který se později stal jejich majetkem. 

Zajímala nás ještě odpověď na otázku technologického postupu restaurace. Technologické postupy jsou vždy stanoveny v tzv. projektu restaurátorského záměru, který musí být před zahájením akce schválen příslušnými specialisty ústavu památkové péče. Zajímavé jsou konsolidační a konzervační technologie na kámen – tzv.technologie organokřemičitanů, jež by pan Sovák zařadil do oblasti nanotechnologie, kdy se erodovaný kámen napouští roztokem zpevňovače či konsolidantu, který do kamene vsákne. Po určité době vyzrávání nosič vyprchá a konsolidační látka vytváří  nové krystalické můstky, které znovu svážou rozvolněná zrnka pískovce. Vytvoří se tak přirozená prodyšná struktura kamene (krystalická mřížka), která umožňuje kameni „dýchat“, tedy vsakovat a odpařovat vlhkost. Po plastických a barevných retuších se pak aplikuje závěrečná konzervace tzv. hydrofobizací jeho povrchu, která zamezuje nadměrnému vsakování srážkové vlhkost do hmoty kamene, ale zároveň jej neuzavírá k případnému vydechnutí přirozené vlhkosti kamene.


Vyptal se a zaznamenal 

prof. MUDr. Peter Wendsche, CSc.                                                                                         

Předseda Židlochovického vlastivědného spolku


Vytvořeno 30.7.2018 10:51:25 - aktualizováno 30.7.2018 11:07:50 | přečteno 871x | renatanovakova
load