Příběh téměř z Ameriky
František Prokeš byl tkalcem a žil se svou ženou Annou rozenou Vikušovou ze Židlochovic v Hrušovanech. Zde se jim narodil v roce 1768 prvorozený syn Josef a následuje druhorozený syn František Maxmilián. Krátce po jeho narození kupují manželé Prokešovi v Židlochovicích dům a spolu s ním i čtvrtlán (cca 2 500 m2) rolí.
V roce 1783 zapisuje purkmistr v Židlochovicích František Kugler, za přítomnosti rychtáře Karla Rennera do knih docela běžnou záležitost. Čtvrtláník František Prokeš připisuje svůj statek (dům číslo 146), s příslušenstvím svému synovi Josefovi.
Nový vlastník musí bratrovi Františkovi Maxmiliánovi, vyplatit 100 zl. a zavazuje se, že rodiče to je František a Anna Prokešovi budou mít v domě volné bydlení.
A zde nastává další dějství našeho příběhu.
Františkovi se rodí syn Antonín, který je obdařen mimořádným nadáním. Plně se věnuje výuce a získává všestrannou vzdělanost, která je navíc podpořena mimořádnými znalostmi jazyků. Svojí pílí se propracovává po karierním žebříčku a již velmi brzo je státním úředníkem ve Vídni.
Je jen otázkou času, kdy je odeslán do Athén ve funkci velvyslance. Za svoje služby je brzo povýšen do šlechtického stavu a stává se z nej baron.
Za věrné služby Habsburkům v rámci Rakousko – Uherska se mu dostává celá řada ocenění s poct. Nejvýznamnější je získání hraběcího titulu.
A zde se koloběh zastavuje.
Jeho milost hrabě Antonín Prokesch, původem z Hrušovan, vychován v Židlochovicích umírá jako slavný rakouský státník, diplomat a poeta.
Zpracováno dle Jana Burka – Historie Židlochovských domů
Životopis hraběte Antonína Prokesche zpracoval historik dr. Bedřich Engel-Janosi, docent vídeňské university)
Ing. Lubomír Spáčil