V roce 1783 zapisuje purkmistr v Židlochovicích František Kugler, za přítomnosti rychtáře Karla Rennera do knih docela běžnou záležitost. Čtvrtláník František Prokeš připisuje svůj statek (dům číslo 146), s příslušenstvím svému synovi Josefovi.

Nový vlastník musí bratrovi Františkovi Maxmiliánovi, vyplatit 100 zl. a zavazuje se, že rodiče to je František a Anna Prokešovi budou mít v domě volné bydlení.

A zde nastává další dějství našeho příběhu.

Františkovi se rodí syn Antonín, který je obdařen mimořádným nadáním. Plně se věnuje výuce a získává všestrannou vzdělanost, která je navíc podpořena mimořádnými znalostmi jazyků. Svojí pílí se propracovává po karierním žebříčku a již velmi brzo je státním úředníkem ve Vídni.

Je jen otázkou času, kdy je odeslán do Athén ve funkci velvyslance. Za svoje služby je brzo povýšen do šlechtického stavu a stává se z nej baron.

Za věrné služby Habsburkům v rámci Rakousko – Uherska se mu dostává celá řada ocenění s poct. Nejvýznamnější je získání hraběcího titulu.

A zde se koloběh zastavuje.

Jeho milost hrabě Antonín Prokesch, původem z Hrušovan, vychován v Židlochovicích umírá jako slavný rakouský státník, diplomat a poeta.

Zpracováno dle Jana Burka – Historie Židlochovských domů

Životopis hraběte Antonína Prokesche zpracoval historik dr. Bedřich Engel-Janosi, docent vídeňské university)

Ing. Lubomír Spáčil