Máme velkolepě opravené autobusové nádraží. Asi málokdo z nás si povšimne průmyslové budovy sila z režného zdiva s pásovými horizontálními okny a se dvěma bílými věžovitými střechami, stojící v těsné blízkosti oněch významných stavebních počinů. 

Jejím autorem je Bohuslav Fuchs, jeden z nejvýznamnějších architektů a urbanistů meziválečného Československa. Narodil se 24. března 1895 ve Všechovicích u Bystřice pod Hostýnem. Po absolvování Akademie výtvarných umění v Praze pracoval v ateliéru Jana Kotěry. Roku 1923 se natrvalo usadil v Brně, kde našel svou vlastní cestu k moderní industriální architektuře. 

Dokladem je např. obřadní síň na brněnském Ústředním hřbitově, charakteristická členitostí hmot a použitím režného zdiva. Bezesporu dvě nejznámější Fuchsovy funcionalistické stavby v Brně vznikly uprostřed 20. let, a to Zemanova kavárna v letech 1925 – 26 a hotel Avion roku 1927. Během nacistické okupace se Fuchs obracel ve své tvorbě k tradičnímu lidovému pojetí architektury a přírodním materiálům. Tyto inspirace najdeme např. na hydrocentrále ve Skryjích u Tišnova. 

Po nástupu komunismu byl pomalu vytlačován z veřejných zakázek a jeho stavby většinou nebyly realizovány, projekční činnost vlastního ateliéru byl nucen ukončit roku 1948. K jeho zdařilejším realizacím pozdního tvůrčího období patří rodinný dům v Ostopovicích z let 1968 – 71, odkazující jednak na tradiční architekturu Valašska a Vysočiny, jednak reagující na podněty zahraniční architektury a postmoderny. Bohuslav Fuchs zemřel 18. září 1972 v Brně, kde je také na Ústředním hřbitově pochován. Náhrobek s posmrtným odlitkem architektovy ruky navrhl svému otci Kamil Fuchs. 

Bohuslav Fuchs zastával během svého života řadu funkcí v mezinárodních sdruženích v oblasti architektury, byl čestným předsedou Mezinárodní federace pro bydlení, stavbu měst a prostorové plánování (IFHTP) v Haagu a členem Královského institutu britských architektů (RIBA). Doma působil ve Skupině výtvarných umělců, Spolku výtvarných umělců Mánes a dalších. Již během Fuchsova života byla jeho tvorba několikrát oceněna. Roku 1940 byl zvolen řádným členem Akademie věd, roku 1966 mu byl udělen titul zasloužilého umělce za celoživotní činnost v oboru architektury a v oblasti teorie a pedagogické práce. V roce 1968 se stal národním umělcem. V roce 1969 získal ve Vídni Cenu Gottfrieda von Herdera.

Židlochovické silo bylo dokončeno podle návrhu architekta Bohuslava Fuchse v roce1949 na objednávku tehdejšího družstva pro ušlechtilá osiva a sadbu, založeného roku 1940, zřejmě předchůdce pozdějšího družstva Osiva. Budova dodržuje svým stavebním pojetím motto funkcionalistické architektury 20. let 20. století, kdy forma má následovat funkci. V Pamětní knize Židlochovic roku 1949: „Největší stavba roku 1949 byla v Židlochovicích stavba centrální sýpky čsl. státních statků. V roce 1949 se stavba dokončovala. Náklad činil 18.345.000 Kčs. Dne 16. prosince 1949 dal okresní národní výbor v Židlochovicích povolení k postavení nákladového výtahu v sýpce.“

Za cenné informace děkuji panu prof. MUDr. Peteru Wendschemu, CSc., za fotografie panu Jiřímu Buďovi. 

Použité zdroje:

Bohuslav Fuchs: Iloš Crhonek, Bedřich Vémola, Petrov 1995. ISBN 80-85247-62-3

www.bam.brno.cz, Pamětní kniha Židlochovic v rajhradském archivu

Autorka článku: PhDr. Jana Barokova, PhD. (Židlochovice)

Nákres sila od B. Fuchse 

Letecký snímek sila/ foto:  J. Buďa