Bohužel nelze s jistotou říct, kdy dům č. p. 23 vznikl. Nejstarší zástavba stála na náměstí Míru už ve 13. století, ale z té se do dnešních dní nic podstatného nedochovalo. Jádro domu č. p. 23 tak pravděpodobně pochází z 16. století, může však být i starší. Nasvědčuje tomu zejména valená klenba v přední části domu a v průjezdu, v jehož zadní části se dochoval dokonce i ornamenty zdobený renesanční portál. Dům tedy zřejmě patřil k těm honosnějším, bydlení v něm však z dnešního úhlu pohledu jistě pohodlné nebylo. Okna byla malá, stejně tak i pokoje. Domy tehdy nebyly postaveny těsně vedle sebe. Byly mezi nimi mezery (proluky), které měly zamezit šíření požárů, střechy domů byly totiž většinou doškové nebo šindelové. Většina domů měla také svůj vinný sklep.

Jan Burk ve své Historii židlochovických domů za léta 1609–1791 zmiňuje poprvé dům č. p. 23 v zápisu z roku 1612, kdy byl prodán jisté Kateřině, vdově po Janu Krčmovi. K samotnému domu náležely i další nemovitosti: pole, vinohrady, zahrady a louka. Jeho hodnota byla tehdy poměrně vysoká, dosahovala až ke třem tisícům moravských zlatých (včetně movitého majetku – převážně zemědělského a vinařského náčiní a hospodářských zvířat).

Stavební rozvoj Židlochovic však nepříznivě ovlivnila třicetiletá válka (1618–1648) a s ní související pohromy. Nevíme přesně, jestli se velké požáry města v letech 1632 a 1642 přímo dotkly domu č. p. 23, zápisy v Burkově knize to výslovně nezmiňují. Cena domu však klesala a ke škodám přišel mj. špatným hospodařením jednoho z majitelů. Mezi lety 1625 až 1630 jej vlastnil Kryštof Rožiek a přivedl na něj „veliký zmatek a spustnutí“. Majitelé se poté sice vystřídali, hospodářství se však stále nedařilo přivést do dobrého stavu.

Vše se změnilo v roce 1674, když jej koupil řezník Václav Rohožka. Jeho rodina poté na domě svědomitě hospodařila a vlastnila jej až do 19. století, kdy v něm sídlila pošta. Vnuk a pravnuk Václava Rohožky – Jan Jiří Rohožka a Antonín Rohožka – se ostatně také stali poštmistry. Pokud porovnáme historické mapy, zjistíme, že během 19. století pravděpodobně došlo také k přestavbě zadních částí domu. Z map také víme, že se za domem nacházela zahrada s ovocnými stromy a hospodářská budova, pravděpodobně stodola nebo větší kůlna.

V roce 1841 dům koupila rodina Topolanských, která jej vlastnila déle než půl století. Z dalších majitelů lze zmínit sbor německých dobrovolných hasičů (Freiwillige Feuerwehr), který jej koupil v roce 1892 a na zahradě postavil pro svoje potřeby hasičskou zbrojnici. Dům měl dříve také podloubí, to však bylo zbouráno na začátku 20. století. Po konci války a odsunu německého obyvatelstva hasičský sbor zanikl. V roce 1969 byla v domě zřízena vinárna „U Žerotínů“. Při některé z úprav byla bohužel zničena historická fasáda (zejména nadokenní římsy). Na závěr lze říct, že i když tento dům možná na první pohled nepředstavuje architektonický skvost, patří v Židlochovicích k těm nejstarším a skrývá se za ním dlouhá a poměrně zajímavá historie.

Hlavní prameny:

BURK, Jan. Historie židlochovických domů a jejich držitelů za léta 1609–1791.

SMUTNÝ, Jiří. Židlochovické hospody.

Vlastní výzkum uskutečněný ve spolupráci s Ing. Hanou Hanzlíkovou