Geomorfologické zařazení území:

Výhon náleží též do celku Dyjsko-svratecký úval, podcelku Pracká pahorkatina. Vrchol Výhonu (355 m n. m.) představuje nejvyšší bod Dyjsko-svrateckého úvalu, který se osamocen zvedá z rovinaté nivy. I v současné době dochází k výrazné modelaci terénu, a to především větrem, plošným splachem, vodní erozí a sesuvnými procesy.

Geologie:

Existence relativně izolovaného kopce je zdůvodňována přítomností tvrdých lithotamniových vápenců v jádru kopce. Geologickým podkladem jsou třetihorní (miocenní) usazeniny vzniklé během dvou mořských záplav. Jsou to především slínité jíly zvané tégly, v nadloží pak lithotamniové vápence, střídané vápnitými písky, místy s překryvy pleistocenních spraší. Zdejší třetihorní sedimenty jsou zdrojem bohatých nálezů fosílií mořské fauny. 

Pedologie a hydrologie:

Vytvořily se zde převážně půdy černozemního charakteru, na temeni Výhonu pak hnědozemně na spraších. Přírodní reliéf Výhonu silně ovlivňují přívalové srážky, které způsobují výraznou erozi. 

Geobiografie a potenciální vegetace:

Lokalita spadá do panonské subprovincie a do biogeografického regionu Hustopečského. Z hlediska potenciální přirozené vegetace se na Výhoně vyskytují společenstva doubrav s ptačím zobem – Ligustri-querceta a lipové bukové doubravy – Fagi-querceta tiliae. Jedná se o druhově pestré doubravy (dubové lesy) na hlubokých vápnitých půdách s bohatým keřovým patrem, které jsou charakteristické výskytem dubu zimního (Quercus petraea) s příměsí dubu pýřitého (Quercus pubescent) a dubu ceru (Quercus cerris), ve 2. vegetačním stupni pak buku lesního (Fagus sylvatica). Keřové patro je též druhově bohaté, např.: dřín obecný (Cornus mas), kalina tušalaj (Viburnum lantana), klokoč zpeřený (Staphylea pinnata) či brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa). Bohatá je i skladba bylinného patra, z cenných či chráněných druhů bylin se zde vyskytují např. plamének přímý (Clematis recta), hvězdnice chlumní (Aster amellus), len žlutý (Linum flavum) či vstavač vojenský (Orchis militaris).

Zoologie Výhonu:

Území je významné především bohatým výskytem sucho a teplomilných druhů živočichů. Bylo zde v době hnízdění registrováno více než 60 druhů ptáků, z toho 19 druhů zvláště chráněných. K nejvýznamnějším patří druhy jako vlha pestrá (Merops apiaster), strnad luční (Miliaria calandra), dudek chocholatý (Upupa epops) či pěnice vlašská (Sylvia nisoria). Výhon je význačnou entomologickou lokalitou, z nejvzácnějších druhů lze jmenovat martináče hrušňového (Saturnia pyri), otakárka fenyklového (Papilio Machač) či kudlanku nábožnou (Mantis religion). Z ohrožených obratlovců se zde vyskytují ještěrka obecná (Lacerta agilis) a slepýš křehký (Anguis fragilis). 

Krajinářské hodnoty Výhonu:

Přírodní park Výhon je jedinečně dochovanou scenérií extenzivně obhospodařované krajiny, která je charakteristická působivou mozaikou lesíků, travnatých lad, sadů, zahrad a vinic a umožňující daleké výhledy do okolní rovinaté krajiny. Součástí této nádherné kulturní krajiny je i člověk, bez jehož údržby tato podoba krajiny zanikne. Právě plochy extenzivně udržovaných sadů a zahrad jsou z hlediska druhové pestrosti rostlin i živočichů nejvýznamnějšími.

Nejcennější přírodní lokality Výhonu:

• Nové hory – Strže – přírodní památka zařazená do soustavy NATURA 2000, území o rozloze cca 10 ha, SZ svah tvořený mozaikou travobylinných lad a soliterních dřevin, výskyt velkého množství chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.
• Velký hájek – 16 ha les na vrcholové plošině Výhonu, registrovaný významný krajinný prvek (VKP) jako základ regionálního biocentra Výhon. Zajímavě zvlněný reliéf jako připomínka dávné těžby vápence. Nejcennější je JZ okraj lesa s bohatým výskytem mnoha přirozených druhů společenstva teplomilných doubrav.

Zachovat a rozšiřovat cenné přírodní lokality Židlochovicka by mělo být samozřejmostí pro každého z nás. Zkusme se všichni chovat k přírodě ohleduplně!