cs
ENDE

Vyhledávání

Úvodní strana > Kultura a volný čas > Historie v Židlochovicích

Kulturní osobnosti

Rodáci a významné osobnosti

BEDŘÍCH Z ŽEROTÍNA

  • moravský šlechtic

BEDŘICH, ARCIVÉVODA (1856 – 1936)

  • vévoda těšínský, narozen v Židlochovicích. Jeho rodiči byli rakouský arcivévoda Karel Ferdinand Rakousko-Těšínský (1818–1874) a arcivévodkyně Alžběta Františka Marie. Arcivévoda Bedřich měl pět sourozenců

BOLELOUCKÝ FRANTIŠEK, ING., DR.

  • ředitel hospodářské školy, bydliště Židlochovice, Žižkov 531, okr. Hustopeče, zaměstnání ředitel školy, dvouletá rolnická škola v Židlochovicích, okr. Hustopeče
  • odborné a zájmové organizace: Sokol (župa Jana Máchala, Sokol Židlochovice)
  • poznámky: Zapojen do odbojové organizace Obrana národa (kraj Brno-venkov, okres Židlochovice, velitel). Pozván k výslechu na gestapo v Brně 13. dubna 1942, odkud se již nevrátil. Vězněn v Kounicových kolejích, kde byl zastřelen dne 21. června 1942. V době úmrtí byl ženatý

BURK JAN

  • farář Židlochovické farnosti, autor Historie Židlochovských domů a jejich držitelů za léta 1609-1791

COUFALÍK ANTONÍN

  • řídící učitel a osvětový pracovník, autor knihy Úplný základ počtářského umění (1929), 1907 – nastoupivší nadučitel Antonín Coufalík pomohl prosadit zásadu, že české dítě patří do české školy (z Průvodce slunečným městem)

ČERMÁK JAN, DR. (1912)

  • vlastenec a největší donátor v Židlochovicích; koupil budovu pro školku, zakladatel meruňkářství v Židlochovicích, koupil nářadí do Sokola atd

DEZORT JAN ML., JUDR. (1899 – 1969)

  • archeologické nálezy, právník, žil v Židlochovicích a spravoval tamní muzeum. Nejvýznamnější z jeho archeologických akcí byl výzkum v Blučině

DEZORT JAN ST. JUDR.

EDER ANDREAS JOHAN (V 1.2. 1858)

  • Kronikář, pohřben na starém gotickém hřbitově (poslední zachovaný hrob)
  • Eder, J. A.: Z kroniky města Židlochovice. O horenském právu židlochovickém. Židlochovice 1979.

EUGEN HABSBURSKÝ (EVŽEN HABSBURSKÝ)

  • velmistr Řádu německých rytířů, Arcivévoda Evžen se narodil 21. 5. 1863 na zámku v Židlochovicích na Moravě. Arcivévoda Evžen byl intronizován velmistrem Řádu německých rytířů roku 1894. Zemřel 30. 12. 1954 v Meranu. Je pohřben v kostele sv. Jakuba v Innsbrucku vedle prvního velmistra Řádu německých rytířů. (http://eugen.nemeckyrad.cz/zivotopis.html)

FLODR ANTONÍN

  • *6. 6. 1887 Brumovice, † 5. 1. 1967 Židlochovice
  • Zápisy za léta 1937-1960, kronikářem byl jmenován bývalý okresní osvětový inspektor, který současně byl městským kronikářem a archivářem. 22. 5. 1951 byl jmenován městským archivářem. Ještě v témže roce absolvoval archivní kurs. 4. 11. 1949 schválen do funkce městského kronikáře, zápisy 1937-1960, 1935-1939 odborným učitelem a posledním správcem pokračovací školy, od prosince 1949 matrikářem na MěNV v Židlochovicích, Místa působení: Okresní archiv Židlochovice, 1953-1958 (http://www.mza.cz/galerie/galerie-archivaru)

HORÁK ANTONÍN

HORÁK FRANTIŠEK (1892-1975)

  • historik a badatel, Horák byl židlochovický rodák, který se zajímal o historii Židlochovic a jejich blízkého okolí. Vyhotovil čtyři na stroji psané knihy, v nichž zaznamenal své opisy všech židlochovických obecních účtů z let 1556-1774 (z Židlochovická obec a její obyvatele). 12. 10. 1956 objevil pod zachovalou dlažbou kostelíka rodinnou hrobku židlochovické větve Žerotínů (z Průvodce slunečným městem)
  • Díla: 
    • Horák, F. - Beneš, O.: Židlochovická radnice. 400 let stavby a života. Židlochovice 1960.
    • Horák, F. - Ondrůj, A.: Židlochovice ve vývoji národnostním a hospodářském. Židlochovice 1969.
    • Horák, F. - Rosenbaum, M.: Svědkové obecního soudnictví za dávných časů. ŽZ, 1978, leden, nestrHorák, F. - Rosenbaum, M.: 600 let židlochovického horenského práva. ŽZ, 1979, březen-červen, nestr.
    • Horák, F.: Hrobka na Strejcově sboře. ŽZ, 1978, duben, nestr.

JELÍNKOVI BRATŘI

  • Josef Jelinek (18. ledna 1864 Židlochovice – 22. května 1934 Brno) byl brněnský stavební podnikatel a politik německé národnosti, za Rakouska-Uherska poslanec Moravského zemského sněmu a Říšské rady, po roce 1918 československýpolitik, senátor a poslanec Národního shromáždění za Německou demokratickou svobodomyslnou stranu, později za Německé pracovní a volební společenství (DAWG). Jeho bratr Anton Jelinek (1855–1931) byl brněnským komunálním politikem, architektem a městským stavitelem.

ŠTĚPÁN KAREL HABSBURSKÝ (1860 – 1933)

KLEIN FRANTIŠEK

  • *23.5.1906, † 3.2.2004
  • středoškolský profesor, překladatel cizojazyčné poezie, genealog, regionální historik
  • Místa působení: Okresní archiv Židlochovice, 1953 (http://www.mza.cz/galerie/galerie-archivaru)

KOGUTOVIČ MANO

  • významný maďarský kartograf

KULDA BENEŠ METOD

  •  18. března 1820 Ivančice – 6. května 1903 Praha, byl vlastenecký kněz, spisovatel a sběratel lidových písní a pohádek. Roku 1845 byl vysvěcen na kněze a stal se kaplanem v Židlochovicích, později v Brně

KŘENEK FRANTIŠEK

  • kapelník

LVOVSKÝ MILAN

  • ochotnická divadla, 1950 Divadelní spolek ochotníků vstoupil do řad Sokola pod hlavičkou - Dramatický odbor Sokola Židlochovice - režie i vedení se ujal Milan Lvovský

MARIA KRISTINA RAKOUSKÁ (nikoliv HABSBURSKO-LOTRINSKÁ)

  •  * 21. července 1858, Židlochovice - † 6. února 1929, královský palác v Madridu), byla císařská a královská princezna, arcivévodkyně rakouská, španělská královna a regentka jako druhá manželka Alfonse XII., matka krále Alfonse XIII

MIKŠÁNEK FRANTIŠEK

  • osvěta, divadla

ONDRŮJ ARNOŠT

  • odborný učitel, publicista a spisovatel, knihy:
  • Ondrůj, A.: Židlochovice v letech zápasů a budování. Židlochovice 1948
  • Úvod do poetiky: Pro 1. a 2. třídu měšťanských školny
  • Přehled české literatury pro měšťanské školy
  • Přehled světové literatury pro jednoroční učebné kursy při měšťanských školách  
  • Stručný přehled české literatury: S poetikou  
  • Stručný přehled světové literatury 
  • Slibuji: Příhody toulavého mládí 
  • Krumvíř: Minulost i současnost jihomoravské vesnice

PŘICHYSTAL RAJMUND

  • podnikatel, postavil Avion (1931) - radost z budování nové chemické továrny prožíval pouze do února 1948, kdy byla továrna i celá firma znárodněna státem, sokolovna

ROBERTOVÉ FLORENTIN A JULIUS

  • podnikatelé, zřídit v Židlochovicích cukrovar bylo povoleno Florentu Robertovi v roce 1836 - do provozu byl uveden roku 1838. Florentin Robert dal postavit Robertovu vilu jako své rodinné sídlo v Židlochovicích – hlavní část vily byla postavena ve 30. letech 19. stoletíJulius Robert se narodil 4. června 1826 v Himbergu u Vídně, kde jeho otec řídil továrnu na barviva. Juliova matka pocházela z Německa z vážené augsburské rodiny. Když bylo Juliuovi pět let, matka mu zemřela. Otec ho pro nedostatek času na výchovu svěřil do opatrovnictví spřátelené rodiny Reimondů ve Vídni. Jakmile Julius povyrostl, navštěvoval stále častěji svého otce ve Francii. V Grenoblu pak studoval humanistické obory a v 18 letech se stal bakalářem filosofie. Roku 1844 nastoupil na vídeňskou Polytechniku a o tři roky později odjel do Paříže, kde studoval na vysoké umělecko-průmyslové škole. Zde se zdokonaloval v chemii u významného chemika M. E. Chevreula. Po absolvování vysoké školy v Paříži a ve Vídni se věnoval praktickému provozu chemické továrny v Oberalm Robert & Co., první v této nové oblasti
  • Když mu bylo 22 let, přestěhoval se do Židlochovic a podílel se intenzivně na vedení roku 1834 založeného Ústavu pro pěstění řepného semene. Roku 1854 se oženil se svojí sestřenicí Emmou (dcerou svého strýce Ludvíka Roberta, jenž byl prezidentem vídeňské burzovní komory). Manželství však netrvalo dlouho, v roce 1859 Emma umírá a Julius se rozhodne cestovat, aby překonal zármutek ze ztráty milované ženy. Roku 1861 se znovu žení a bere si Franzisku Schindler. O rok později se jim narodí dcera a poté i syn. Julius po boku své rodiny opět ožívá a práce na zdokonalení chodu cukrovaru v Židlochovicích se mu stává požehnáním
  • http://cs.wikipedia.org/wiki/Cukrovar_%C5%BDidlochovice#Firmu_p.C5.99eb.C3.ADr.C3.A1_Julius_Robert

ROSENBAUM MIRKO, JUDR.

  • 1907 – 1999, badatel, ekolog

SEDLÁČEK FRANTIŠEK 

  • odborný učitel, významně zasáhl do stavby sokolovny

PHILIPP LUDWIG WENZEL SINZENDORF

  • v roce 1697 kupuje od Valdštejnů židlochovické panství kostel Povýšení sv. Kříže, nejvýznamněji zasáhl do stavebního vývoje Židlochovic, byl diplomatem ve službách rakouského císaře Karla VI
  • Sinzendorf jako nový majitel židlochovického panství věnoval značné finanční prostředky na zvelebení města

SLOVÁČKOVI BRATŘI

  • stavitelé

SOKOL ELGART

  • vlastním jménem Karel Elgart (18. ledna 1874 Ivančice – 21. července 1929 v Potštejně nad Orlicí) byl učitel, ředitel školy, spisovatel, dramatik, divadelní a literární kritik, navštěvoval v Židlochovicích obecnou školu
  • v Brně byl jednou z nejvýznamnějších osobností společnosti. Pomáhal v různých kulturních organizacích, např. byl funkcionářem Klubu přátel umění a Moravského kola učitelů, jehož byl v letech 1925 až 1929 starostou. Dále byl činovníkem Sokola, sbormistrem pěveckého spolku, založil dramatický kroužek a knihovnu. S Vilémem Mrštíkem redigoval v letech 1908–1910 Moravskoslezskou revui, byl divadelním referentem v Lidových novinách, přispíval do desítky dalších periodik, pohřben je na Ústředním hřbitově v Brně
  • http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Sokol_Elgart

STERN JOHANN

  • sochař, autor soch lemujících schodiště do kostela Povýšení sv. Kříže z roku 1746, rodák ze Štýrského Hradce. V Židlochovicích vlastnil dům č. 106 na Masarykově ulici

STREJC  JIŘÍ

  • ulice a dům č. 32 nese název po Jiřím Strejcovi (1536 v Zábřehu na Moravě – 1599 v Židlochovicích), který patřil mezi významné členy bratrského sboru a podílel se autorsky na několika významných dokumentech jednoty. V Židlochovicích působil jako správce bratrského sboru
  • svá studia započal Strejc na mladoboleslavské škole. Poté (v roce 1560), je poslán na univerzitu do Královce a v roce 1561 do Tübingenu. V roce 1562 se stává jáhnem a o pět let později knězem.
  • usazuje se v Hranicích na Moravě. Zde ovšem způsobil mezi bratry pohoršení, protože se oženil bez souhlasu svých představených. V roce 1575 se účastní porad o „Českou konfesi“ a v roce 1577 se stává členem Úzké rady
  • v roce 1590 je na lipnické synodě obžalován za zavádění novot v obřadech i učení a neposlušnost vůči rozkazům starších. Strejc se této obžalobě podrobuje, musí se však přestěhovat do Židlochovic. Jako otec již čtyř dospělých synů zde přichází ve svých 54 letech
  • ve své době je řaděn mezi významné překladatele biblických žalmů. Úzká rada je ovšem přijímala spíše s rozpaky. Strejcův Žaltář byl tištěn častěji v jiných tiskárnách než bratrských. Jeho překlady se staly součástí bratrského kancionálu až 17 let po jeho smrti, tedy v roce 1615
  • Strejcův literární význam dokazuje také dochovaná zpráva, která uvádí, že zpěvem žalmů, jež překládal a ke zpěvu připravil, se posilovali čeští páni uvěznění v kobkách Staroměstské radnice před osudným 21. červnem 1621
  • Jiří Strejc se podílel na překladu Bible kralické. Je autorem celého oddílu Knihy žalmů
  • jedním z nejslavnějších synů Jiřího Strejce byl Daniel Vetter (narozen v roce 1592)

STRAKOSCH MAURICE

SVĚTLÍK HYNEK, MUDR. 

  • významná osobnost hasičského hnutí na Židlochovicku, MUDr. Hynek Světlík je významná postava židlochovického regionu. 
  • pracoval aktivně nejen v hasičské župě, ale významně pomáhal  rozvoji českého spolkového života
  • pocházel ze známé rosické rodiny. Jeho otec byl významný hasičský funkcionář, který pracoval v mnoha spolcích
  • Hynek Světlík byl v době I. světové války vězněn pro svůj kladný vztah k Rusku. Do Hrušovan se přestěhoval v roce 1905 a začal zde pracovat jako lékař v cukerní rafinerii a v obci si otevřel soukromou ordinaci. Obětavě a nezištně se věnoval svým pacientům  a ti ho měli rádi. Ještě dnes si někteří pamětníci na něho v dobrém vzpomenou. Pro svoje schopnosti byl uznávaným organizátorem hasičského a spolkového života v okolí. Roku 1918 jmenoval Zemský národní výbor v Brně MUDr. Hynka Světlíka velitelem Československého vojenského praporu okresu Židlochovice. Ten měl za úkol obsadit železniční trať od Modřic až k Zaječí, starat se o bezpečnost kraje. Tento svůj úkol beze zbytku splnil. 
  • v roce 1920 společně s některými členy hasičské župy se zasloužil o vznik okresního spolku červeného kříže, jehož byl předsedou. Pro své mnohé zásluhy o hasičstvo na Židlochovicku byla v roce 1923 přejmenována hasičská župa jménem svého starosty na „Hasičskou župu Dra Světlíka okresu židlochovického č.44“. Navštěvoval významné hasičské akce doma i v zahraničí. V roce 1940, téměř slepý a nemocný, zřejmě pod hrozbou zatčení gestapem pro jeho meziválečnou hasičskou a vlasteneckou činnost přijal německé občanství. Podle svědectví své ženy zachránil mnoho českých rodin před nástupem na nucené práce tím, že jim vydával lékařská osvědčení o zdravotní neschopnosti. Jeho soukromé právní spory v době meziválečné a v období německé okupace byly po válce mylně spojovány s prozrazením židlochovské ilegální buňky „Obrana národa“, kterou vedl Fr. Čermák, s nímž byl doktor Světlík v letech 1939 – 1941 v civilním soudním sporu
  • na konci II.světové války v roce 1945 doktor Světlík umírá a za několik měsíců (2.září) valná hromada župy jej prohlašuje za zrádce národa, je nařčen z kolaborace a udavačství Fr. Čermáka, které nikdy nebyly dokázány.
  • http://www.kronikarskyzapisnik.wbs.cz/Kdo-byl-kdo-hrusovanske-osobnosti.html

ŠRÁMEK ANTONÍN

  • 3. 1. 1894 Moravské Knínice u Tišnova – † 13. 2. 1972 Brno, stavitel, prozaik, básník, samostatná stavební firma v Židlochovicích (1927–1933), v době krize přišel v exekuci o veškerý majetek, po přestěhování do Brna (1933) se opět vrátil k práci ve stavebnictví (1934)

VALENTINIOVÉ BRATŘI

  • podnikatelé v gramofonovém průmyslu – Ultraphon
  • Jan Valentini – člen obecního zastupitelstva a obecní rady v Židlochovicích
  • po těžké nemoci 7. září 1947 umírá František Valentini, který stál v čele Ultraphonu spolu se svým bratrem Janem, který sice po znárodnění Ultraphonu i nadále vykonával svou funkci, ve které od 1. ledna 1947 pokračoval jako náměstek ředitele Gramofonových závodů, ale téhož roku jej vedení závodu obvinilo z obohacování na úkor podniku a počátkem roku 1948 si akční výbor Národní fronty a závodní rada vyžádaly jeho propuštění
  • v průběhu roku 1949 tak Jan Valentini čelil třem žalobám za škodu v celkové výši 1,4 mil. korun - na základě obvinění, že po znárodnění Ultraphonu z firmy neoprávněně čerpal mzdy a provize z obratu pro sebe a ve prospěch svého bratra v době jeho nemoci. Valentini se přesvědčivě bránil, poukazoval na bratrovy zásluhy o vybudování českého gramofonového průmyslu a nakonec se mu podařilo prokázat nevinu, protože všechny peníze přijímal podle stále platných služebních smluv z roku 1939. Nicméně zůstal bez zaměstnání a bez prostředků, brzy po začátku sporu onemocněl a od prosince 1948 začal pobírat invalidní důchod
  • zatímco jméno Valentini upadalo do zapomnění, původní značka elektrických gramofonů Supraphon se postupně stávala synonymem československého gramofonového průmyslu. (z bakalářské práce Historický vývoj města Židlochovic)

VOLAVÝ SLÁVEK

  • 1922 – 1983, primáš, zakladatel folklorních festivalů ve Strážnici, Narodil se v Meziboří na Žďársku Marii a Janu Volavým, oběma původem z Vysočiny. Pravidelně se pak vracel do krajiny svého dětství na Českomoravské vrchovině v okolí Meziboří, Krčmy a Stražku. V jeho šesti letech se rodina odstěhovala do Židlochovic, kde otec pracoval na berním úřadě. Zde dostal malý Vítězslav kvalitní hudební základy od učitele a varhaníka Hynka Práta. Po šesti letech se rodina přestěhovala do Strážnice, kde hoch pokračoval ve studiu na gymnáziu a intenzivně se hudebně vzdělával u profesora hudby Antonína Kříže. Souběžně se učil houslové technice u Hugo Nosska, žáka houslového virtuóza Františka Ondříčka. 
  • http://www.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/ecce-homo-slavek-volavy-vehlasny-primas--1032835

WETTER DANIEL

  • (1592-1669) - psal se také Vetterus nebo Vetter - se narodil někdy na podzim roku 1592, nejspíše v Hranicích na Moravě, kde žil jeho otec Jiří Strejc, spisovatel a překladatel náboženských knih a později správce bratrského sboru v Židlochovicích. Tam Daniel strávil své dětství. Daniela Strejce vyslala na Island jednota českých bratří spolu s knězem Janem Salmonem, který pocházel z Podhoří u Hranic na Moravě a se Strejcem studoval v Brémách. Účel této cesty zůstává nejasný, ačkoli Strejc o ní napsal dosti podrobný cestopis. Mladý Strejc studoval v Herbronu, pak na gymnasiu v Brémách a bohosloví na univerzitě v Heidelberku, kde byl také učitelem češtiny nejstaršího syna Fridricha Falckého, který se měl stát českým králem. Později studoval Strejc na akademii v holandském Leidenu, odkud se již do Čech nevrátil, nýbrž se roku 1632 připojil k českým exulantům v Lešně v Polsku. Tam se toho roku stal bratrským knězem a správcem "klenotu jednoty", bratrské tiskárny, přenesené z Moravy.
  • V Lešně si vzal za ženu krásnou schovanku Jana Ámose Komenského, osiřelou Kristinu Poniatowskou, polského původu, známou extatickými viděními a proroctvím. Měl s ní tři dcery a dva syny. Po požáru Lešna, trvajícícm tři dny, který Poláci zažili za polsko-švédské války roku 1655, odešel Strejc do slezského Břehu, kde vzniklo nové středisko českých exulantů.
  • Lešno přílivem české emigrace po roce 1620 značně vzrostlo a mělo asi 12000 obyvatel. Jak píše Komenský, "vzrostlo na velmi rozsáhlé město, jež mělo tři náměstí, čtyři chrámy, slavné gymnasium, více než dvacet ulic, 1600 domů, na 2000 zapsaných měšťanů a mnoho lidu bez práva městského. Četné větrné mlýny (čítalo jich na 70) vtiskly nejbližšímu okolí města rázovitou fysiognomii." Vetterus se měl stát seniorem jednoty a nástupcem Komenského, ale pro vysoký věk se stal roku 1663, ve věku 71 let, jen konseniorem. Roku 1669 se o něm ve svém listě ještě zmiňuje Komenský. Tímto rokem však končí o něm zprávy.
  • Na svou cestu na "Island, ostrov na půlnoci vysoko ležící, kterýž se mně také dostalo nejen viděti, ale i nemalý díl jeho projeti", vyplul Vetterus se svým druhem Janem Salmonem 16. května 1613 - byl tehdy jedenadvacetiletý - z Brém a přistál u západního Islandu. 7. června, tedy za 23 dní, ačkoli již devátého dne se Island objevil na obzoru. Zdržela je bouře, která zuřila čtyři dny. Přímá plavba z německých přístavů u Severního moře na Island trvala tehdy průměrně čtyři týdny.
  • Teprve za pětadvacet let po své cestě, roku 1638, vydal Strejc v Lešně polsky a hned také česky spis zvaný Islandia. Roku 1640 jej vydal německy. Konečně roku 1673 vyšla Islandia podruhé česky také v Praze. Tato tři vydání nejsou překlady, nýbrž tři různá zpracování Strejcových zápisů o cestě, která si doplnil údaji z literatury, z tehdejších historií, kosmografií a map. Český prvopis Islandie přeložil snad Strejc s pomocí rodilého Poláka a Němce do polštiny a němčiny. Protože Islandia vyšla ve třech jazycích, je její význam pro naši starou cestopisnou literaturu veliký. Kromě těchto tří tisků - nejstarší český tisk z roku 1638 se nedochoval - z nichž z každého vydání je znám pouze výtisk jediný (český je v Praze, polský ve Lvově a německý v Kodani), je zachován rukopisný spis nesoucí název "Islandia aneb krátké vypsání ostrova Islandu, v němž věci divné a zvláštní, v krajinách těchto našich nevídané očitě spatříny a některé os obyvatelův ostrovu tohoto hodnověrných slyšány i pravdivě poznamenány. MDCXXXVIII."
  • http://www.blisty.cz/aut/2192/bio.html
Tisk stránky
Vytvořeno 13.4.2015 9:46:45 | přečteno 6069x | Jiří Třísko
load