Nejkrásnější Vánoce 

Schoulená pod dekou sedím na pohovce. Piju teplý heřmánkový čaj a na nohou mám vlněné ponožky. Venku je chladno a slunce už nesvítí. Přichází zima. Vánoce jsou za dveřmi, ale já mám stále září, všechno to rychle utíká. Tento rok asi nebudou Vánoce tak veselé jako ty minulé. Ale i přes tuto dobu si to musíme udělat hezké a užít si tento čas s rodinou. Už se těším na tu vůni čokolády, skořice a hřebíčku.

Pamatuju si, jak před pár lety po štědrovečerní večeři přišel čas na dárky. Vždy chodíme na procházku pozdravit sousedy a popřát krásné svátky. A tak jsme se oblékli do kabátů, rukavic a čepic a vydali se ven. Děda byl ale unavený a zůstal doma. Když jsme se vrátili, spal v křesle a pod stromečkem byly dárky. Sestra se hned vrhla na rozbalování. Vypadalo to jak po výbuchu. Všude to hrálo červenými a zelenými balicími papíry, stužkami a provázky. Uběhla asi hodina a já si všimla srolovaného papíru za oknem. Byl to vzkaz od pradědy a prababičky. Sestra si moc přála je zase vidět. Byla moc šťastná, když si vzkaz četla. Byl to asi nejkrásnější moment celých Vánoc.

Všichni byli dojatí a cítili tak přítomnost těchto dvou osob. Představovala jsem si, jak všichni sedíme pospolu u našeho stolu včetně prababičky a pradědy. Jak se na sebe smějeme, jak společně zpíváme a jsme všichni šťastní.

(Barbora Kovarčíková, kvinta)

---

Nejkrásnější Vánoce

Pokud mám být upřímná, tak moje dětské vzpomínky na Vánoce docela splývají, takže nejsem schopna mluvit pouze o jedněch. Všechny ale měly jedno společné, byly nádherné.

Vzpomínek mám opravdu spoustu, ať už na to, jak nadšená jsem byla vždycky, když jsem viděla kolik dárků je pod stromečkem, jak jsem se bála prskavek nebo jak jsme s rodiči pekli vánoční cukroví. Ta za mě asi nejvtipnější se stala, když mi byly asi dva roky. Od přírody nejsem zrovna dvakrát šikovná, a když jsem byla malá, platilo to dvojnásob. Tenkrát se mi totiž podařilo asi tři dny před Štědrým dnem spadnout z houpacího křesla. Jasně, to se dětem stává často, to nic není. To bych to však nebyla já, aby to u toho skončilo. Podařilo se mi totiž spadnout tak, že jsem měla pod okem modřinu a vypadala jsem, že mě někdo zmlátil. Můžu vám však říct, že na divné pohledy lidí, kteří si mysleli, že mě doma snad musí týrat, byli moji rodiče zvyklí. Většinou sice nešlo o obličej, ale jinak jsem si svou šikovností dokázala udělat modřinu snad úplně kdekoliv.

Zpětně musím říct, že minimálně fotky z těchto Vánoc jsou vtipné. No řekněte, nechtěli byste krásnou rodinnou vánoční fotku, na které vaše dítě vypadá, jako byste ho zmlátili?

(Karolína Lužová, kvinta)

---

Měl by existovat Ježíšek?

Jak všichni víme, Vánoce jsou nejkrásnější období roku. Sejde se celá rodina, všichni si užívají pohodu a společně strávený čas, sledují pohádky a Ježíšek rozdává dárky. Vzato kolem a kolem, Vánoce prostě mají své kouzlo. Když jsem byla ale ještě malá, tak trošku pro mě to kouzlo zmizelo.

 Jednoho deštivého dne, když mi bylo asi sedm, jsem se ráno probudila s krásným pocitem, že večer bude Ježíšek nadělovat dárky. Celý den jsem se nemohla dočkat toho, co mě bude čekat pod stromečkem. Dokonce k nám i přijela moje babička, a tak jsem s ní trávila čas. Když jsme šly s babičkou do sklepa pro nějaké suroviny, spatřily jsme velkou tašku. Babičku strašně zajímalo, co se v ní asi nachází, a tak se rozhodla, že se podívá.

Tento okamžik si naprosto přesně pamatuji až doteď. Pozoruji babičku rozepínající velkou tašku, ze které najednou vykukují úhledně zabalené balíčky. Nejprve vůbec nechápu, kde se tam mohly vzít, vždyť Ježíšek přece chodí až večer, nezazvonil na zvoneček a dárečky nejsou ani pod stromečkem. Pak už mi to ale pomalu začíná docházet. Dárky tam museli nechat rodiče a žádný Ježíšek je nenosí. S pláčem utíkám do pokoje…

 Teď už všichni víme, jak se to má s Ježíškem, ale já jsem se to tehdy dozvěděla jako první ze svých vrstevníků. Pamatuji si, jak mi rodiče kladli na srdce, že to nesmím nikomu povědět. Nikdy jsem to nikomu neřekla, ale proč bych měla svým kamarádům lhát a proč jim lžou jejich rodiče? Vždyť Vánoce jsou rodinné svátky, tak proč by měl dárky nosit nějaký Ježíšek, když je můžeme dostávat od svých blízkých a jim zase na oplátku něco vracet?

(Sára Šmajsová, kvinta)

---

Slohové práce žáků ZŠ Židlochovice:

Opravdová vánoční příhoda

Iveta Závodníková, Lucie Studená, Anička Bukovinová a Klára Samsonová, 7. A

---

Vánoční zážitky

Každý rok se všichni těšíme na společně strávené Vánoce, spoustu zážitků a dárků. Vím, že všichni mí vrstevníci nevěří, že dárky nosí Ježíšek. Ale u nás to je jinak, každý rok se nám totiž na Štědrý večer přihodí něco zvláštního, například křupe v patře domu, rozsvítí se světlo v mém pokoji, padá hvězda na komín.

Takže u nás určitě musí nadělovat dárky Ježíšek. Ale jak on ví, co bychom si přáli? Jasně, píšeme přece dopis. Ten dáme za okno a už jen čekáme, až zmizí. Se sourozenci jsme naznali, že je Ježíšek asi dost špindíra. Jednak se narodil ve chlévě a taky po sobě nechává stopy – prachové a černé otisky bot. Všichni se přesvědčujeme, že je to jen maminčin pudr, ale…

Na Štědrý den chodíme vždy odpoledne na procházku s kamarády. Zvířatům dáváme do krmelců něco k snědku, ptákům věšíme na stromy šišky zdobené semínky. Mamka vždy vymyslí nějaký vánoční kvíz, který po cestě splníme. Máme s sebou i něco na zub. Takže se pěkně vyvětráme, něco nového se dozvíme, uděláme dobrý skutek a ještě zamlsáme. Vždy, když se vrátíme z procházky domů, u dveří máme dopis. A jaký? No přece od Ježíška. Je v něm jeho přání, co máme udělat, aby nám mohl dát dárky pod stromeček. Dáme si večeři. U stolu nesmí chybět obě babičky a děda. Potom splníme Ježíškovo přání (sbíráme určitý počet zlatých čokoládových mincí), jdeme ven zapálit prskavky a sledujeme hvězdy a čekáme, až se rozsvítí stromeček. Jednou se stalo, že padala hvězda přímo na náš komín. Trochu jsme proto spěchali domů. A víte, co se stalo? Asi jsme toho Ježíška vystrašili. Pod stromečkem totiž nebyly všechny dárky, část jich byla ještě v krbu a některé ležely položené mezi stromečkem a krbem. Další Vánoce, když jsme si rozbalovali dárky, se najednou ozvala rána v mém pokoji. Šel jsem se tedy podívat, co se děje. Já i sourozenci jsme měli každý na své posteli dřevěný stromeček a obálku. V obálce byl dopis, ve kterém nám Ježíšek psal, jak jsme šikovní, co všechno umíme, a taky, že máme rodičům víc pomáhat. Copak by se všechno tohle stalo, kdybychom na Ježíška nevěřili?

Na každé Vánoce mám nejednu krásnou vzpomínku. Ale tuhle znám jenom z vyprávění. Měl jsem dva roky a ještě jsem neuměl moc mluvit. Vběhl jsem do obýváku a volal: „Jejejek byu dady, tá kepau, dáky dady nechal.’’

PŘEKLAD: Ježíšek byl tady, takhle klepal, dárky tady nechal. Vždycky, když mně mamka tento příběh vypráví, dost se u toho zasmějeme. A taky rád vzpomínám na Vánoce v 5. třídě. To jsme měli od paní učitelky deník. Na Štědrý den jsme si měli zahrát na youtubery a měli natáčet různá videa, například jaký máme den, jakou máme výzdobu... To bylo fakt skvělé a moc mě to bavilo.

Každé Vánoce jsou pěkné. I když se někdy stane, že nenajdu v balíčcích přesně to, co bych si přál, a jsem smutný, tak i přesto jsem šťastný. Šťastný, že můžeme být všichni spolu. A letos je to ještě důležitější. Hlavně ať jsme všichni zdraví. Už přemýšlím, co si ten Ježíšek pro nás zase připraví. A mamka říká: VŽDYŤ JE TAK PĚKNÉ BÝT DÍTĚTEM, I KDYŽ JE TO PUBERŤÁK.

Tomáš Zámečník, 8. B

---

Vánoční morčátko

Byl rok 2016. Bylo mi deset let. Už bylo po večeři a najednou zazvonil Ježíšek. Celá rodina šla do chodby před dveře do obývacího pokoje, kde byl stromeček. Táta opatrně nakoukl a já s bratrem jsme s napětím sledovali, co se za dveřmi objeví. Táta otevřel dveře pořádně a viděli jsme plno dárečků různých velikostí, které ležely pod krásně nazdobeným a osvětleným stromečkem. Vešli jsme do pokoje a byli jsme zaujati dárky. Napřed si nás rodiče vyfotili a pak už byl čas na rozbalování. Rozbalovali jsme dárečky a najednou jsem narazila na nějaký velký hranatý dárek. Nebyl zabalený, byla přes něj hozená pouze deka. Odkryla jsem deku a vykouklo na mě malé, roztomilé morčátko. Bylo to mé úplně první zvířátko a měla jsem z něj obrovskou radost. Hned jsem ho vytáhla z klece a chovala si ho. Doteď se mi vybavuje fotka, kterou maminka v ten moment vyfotila. Usmívající se malá holčička s dvěma culíčky v pyžamu s ovázaným krkem (protože mě bolelo v krku) s morčátkem v ruce. Měla jsem tak obrovskou radost a potřebovala jsem ji sdílet s ostatními, takže jsem dala morčátko pochovat celé rodině. Maminka si ho v pohodě vzala a pochovala, pak jsem ho dala bratrovi, který si ho též pochoval. A pak přišla řada na tátu. Táta není úplný milovník zvířat dodnes, takže se morčete štítil a vůbec si ho nechtěl pochovat. Pořád jsem mu ho dávala do náruče, ale pořád nic. Říkal, že je to jako větší myš bez ocasu a chovat si ho nebude.

Zkoušela jsem to i plno dní po Vánocích, až jednou nadešel ten osudný den, kdy si morčátko alespoň pohladil. Dodnes se morčat velice štítí a názor na přerostlou myš nezměnil.

Kristýna Smetanová, 8. B

---

Zase Vánoce 

---

Nejkrásnější Vánoce

Naše Vánoce jsou vždy obveseleny zlatým prasátkem. Naše rodina drží tuto vánoční tradici již několik let. Každý 24. prosinec se vzájemně hlídáme, abychom nesnědli ani ždibíček vánočky. Dopoledne to ještě jde, protože jsme pořádně najedení z předešlého dne, ale odpoledne musíme jít zdobit stromeček, jinak by naše štědrovečerní večeře, hlavně bramborový salát, nepřežil. Po nazdobení stromečku jdeme prosit rodiče, aby se nám prasátko konečně ukázalo. Ale to se neobjeví, dokud se nesetmí. A když už konečně nastane večer, táta řekne, že jde pro vajíčka, a my již tušíme, co se stane. Po dvou minutách začne na parapet někdo bušit, a když odhrneme závěs, vidíme ručně vyrobené zlaté papírové prasátko na tyčce a tátu, jak svítí baterkou, abychom ho alespoň trochu viděli. Toto mám nejraději. Protože když už prasátko konečně uvidíme, můžeme se nacpat vanilkovými rohlíčky. A samozřejmě se dál dívat na pobíhající zlaté prasátko a tátu, jak se klepe zimou.

Michaela Oprchalová, 9. B

---

Vánoce 

Vánoce jsou ten nejkouzelnější svátek v roce. Jsou plné krásné atmosféry, kterou trávíte v kruhu těch nejbližších. U nás doma se vždy krásně nazdobí stromeček, napeče se plno výborného cukroví a samozřejmě se koupí kapr, který se dá do vany plné vody. Potom ho taťka s dědečkem vezmou, zabijí ho a dají babičce na usmažení. No a ten se potom servíruje na talíři s lahodným bramborovým salátem.

Jednou se nám také stalo, že jsme o Vánocích šli na procházku a zapomněli jsme v troubě cukroví a to bylo po našem návratu černé jako uhlí… Tak jsme museli udělat nové. Nevadí, aspoň bylo více legrace. Mamka vždy říká, že není hlavní, co pod stromečkem najdeme, ale to, že Vánoce prožijeme s těmi nejbližšími. A to je pravda. Podle mě bychom se tímhle všichni měli řídit.

Mějte krásné Vánoce a užijte si je naplno!

Anička Zástěrová, 6. D

---

 

Můj Štědrý den

Každoročně 23. prosince jezdíme s rodiči a sestrou do Pohořelic pro vánočního kapříka. Zabíjení kapříka se účastní i naše dvě kočičky, které nesmí u ničeho chybět. Večer s rodiči a sestrou zdobíme vánoční stromeček. Já umisťuji vánoční hvězdu.

 

Na Štědrý den tradičně snídáme maminčinu vánočku s nutelou. Celé dopoledne strávíme se sestrou v posteli a sledujeme vánoční pohádky. Náš nejoblíbenější film je Sám doma. Po obědě připravujeme bramborový salát a obalujeme rybu. Já připravuji vajíčka a dochucuji salát. K večeru jdeme s rodiči a sestrou na procházku a taky do kostela pro betlémské světlo. Cestou potkáváme spoustu známých, se kterými si vzájemně přejeme veselé Vánoce. Naší štědrovečerní večeře se účastní i babičky s dědečkem. Každý má smaženého kapříka s bramborovým salátem. Jen já mám kuřecí řízek, protože nemám ráda ryby. Večeře je moc dobrá, všem chutná. MŇAM!!!!!! Po večeři jdeme všichni společně na hřbitov zapálit dědečkovi svíčku na hrob. Když se vrátíme, najdeme pod stromečkem pro každého spoustu vánočních dárků. Večer se díváme na pohádky. Babičky a dědeček odejdou domů a my jdeme spát.

Jana Hulatová, 6. D

---

 

Jak u nás probíhá Štědrý den 

Štědrý den u nás probíhá vždy stejně, ale každý rok to má své kouzlo.

Ráno když se vzbudím, sejdu do kuchyně a tam vidím připravenou vánočku s máslem a s marmeládou. K tomu mám připravené teplé kakao. Všichni se posadíme ke stolu a pustíme se do jídla. Když už jsme najezení, pustíme si v televizi kapra Albertka z Pana Tau. Vždycky se u toho hodně nasmějeme.

Potom jdu s mamkou připravovat večeři. Taťka nám u toho pouští koledy. Každý rok chodíme poslouchat a zpívat koledy do kostela. Než vyjdeme, tak se hezky oblečeme a vezmeme si s sebou lucernu na betlémské světlo. Ještě nikdy jsme nepřišli včas. :-)

Když přijdeme domů z kostela, tak mamka začne smažit kapra pro taťku a pro nás dvě dá péct lososa. Já mezitím připravím stůl na večeři. Potom si sedneme ke stolu, jíme večeři a posloucháme u toho koledy. Po jídle si vezmeme prskavky a jdeme na procházku, aby nám mohl Ježíšek něco nadělit. Po cestě nám prskají prskavky. Když přijdeme domů, jdeme ke stromečku a tam už máme dárky. Já rozdělím, pro koho co je, a od nejmladšího po nejstaršího je začneme rozbalovat. Pak si roztáhneme sedačku a díváme se až do noci na televizi.

Adéla Kavalířová, 6. D

---

Vánoce

Když se ráno vzbudím, tak od rána do odpoledne probíhá úplně normální den, ale večer, když se už máme převléct do něčeho svátečního, tak už začíná ta vánoční atmosféra a je to SUPER.

Chvíli po tom, co se převlečeme, jdeme nachystat stůl na večeři. Na stůl dáváme červený ubrus, doprostřed adventní svíčky, a nakonec talíře se skleničkami a příborem. Když je všechno připravené, uvařené a upečené, sedáme si ke stolu a máma nás varuje, abychom si při jídle neodsedávali od stolu, protože když to uděláme, znamená to, že do roka umřeme, nebo něco takového. Jako první chod máme hráškovou polévku, nahoře je vždycky nakreslený nějaký obrázek ze smetany (např. smajlík nebo srdíčko). Jako hlavní chod máme kuřecí řízek nebo lososa s bramborovým salátem. Já si dávám s mámou řízek a lososa, protože sestra nejí lososa, tak si dává řízek, ale fňuká, že má bramborový salát, protože jí nechutná, i když ho ani neochutnala. Jako pití máme pomerančový džus a máma má víno. Když dojíme, jdeme se psem ven na krátkou procházku. Když se vracíme domů, křičíme na celou ulici: „AHOJ JEŽÍŠKU, PŘINESEŠ NÁM DÁRĚČKY?!?!“ Sousedi musí být hrozně rádi. :-)

 Když se vracíme domů a vyzouváme se, všichni se jdeme podívat pod stromeček, jestli nám něco Ježíšek nepřinesl. Vždycky, když uvidím ty dárečky, chce se mi brečet. Večer si rozbalíme dárky a jsme natěšení na to, až si s těmi dárky budeme hrát. To už se ale musíme jít vysprchovat, vyčistit si zuby a jít spinkat.

Eliška Koubková, 6. D

---

Nejkrásnější Vánoce

Od té doby, co jsem se narodila, měla jsem každý rok nejkrásnější Vánoce. Maminka mi říkala, že když mi byly dva roky, tak mě dali pod stromeček místo panenky, ten rok jsem dostala moc dárečků.

Je Štědrý den. Ráno se vzbudím a budím tatínka, ať jdeme zdobit vánoční stromeček. Maminka už je vzhůru a už vaří. Nakonec tatínka vzbudím a jdeme ven osekat vánoční stromeček. Ať se nám vejde do stojánku. Jdeme zdobit stromeček, u zdobení si užijeme plno legrace. Mezitím už to v kuchyni voní, maminka dělá bramborový salát, obaluje kapříka a řízečky. Na stole voní cukroví a už se blíží Štědrý večer.

I když už jsem teď starší, pořád jsou to pro mě nejkrásnější Vánoce – s ozdobeným stromečkem, smaženým kapříkem a rozbalováním dárků. Jsem moc ráda, že jsme na Vánoce všichni spolu.

Přeji všem šťastné a veselé Vánoce.

Bartošová Aneta, 7. F

---

Nejkrásnější Vánoce 

Michal Himer

Bylo to v roce 2016, babička s dědou přijeli k nám, celá rodina se sešla v obýváku, s krásnou jedlí ozdobenou nejen všelijakými baňkami a ozdobami, ale i cukrovím a bonbóny, které jsme všechny děti ujídaly. Když už nadešel večer, všichni jsme zasedli k velkému stolu, kde proběhla štědrovečerní večeře, rodiče měli samozřejmě kapra, a my děti, co nám ryby ještě moc nechutnaly, jsme měly aspoň rybí prsty. Po tom, co jsme se všichni dosyta najedli, nás rodiče vyhnali před dům zapálit prskavky. Co jsme se vyblbli, tak jsme šli dovnitř, a sotvaže jsme se vyzuli z bot a svlékli si bundy, už se domem roznesl cinkavý zvuk zvonečku. Všichni jsme se naráz rozběhli do obýváku ke stromečku, kde jsme začali rozbalovat dárky.

Líbila se mi ještě jedna situace z jiných Vánoc, kdy naopak naše rodina přijela za babičkou. Děda má rád RC modely a má doma spoustu letadel. Na jedno z nich vzadu na výškovku připevnil zvoneček a pak jenom pod stolem s vysílačkou výškovkou zahýbal a bytem se opět ozval zvoneček. Všichni, včetně mých rodičů a babičky, se divili jak to, vždyť jsou přece všichni u stolu? Snad jediní, kdo se nedivili, byli moji mladší bratři, kteří ještě stále věřili na ježíška.

---

Bydleli jsme v Blučině. A měla jsem to štěstí, že tu žily i obě moje babičky a vůbec spousta dalších příbuzných. Když se řeknou Vánoce, nejhezčí bylo, když jsme se po večeři a po rozbalení dárků pod stromečkem doma oblékli a vyrazili na maraton od jedné babičky ke druhé babičce. Neměli jsme to moc daleko, pár desítek metrů, tak mi ta procházka nevadila. Bylo ticho, bílo, sníh se třpytil a křupal nám pod nohama. U jedné babičky dárky a úplně jiné cukroví než doma. U další babičky zase dárky a zase jiné cukroví a navíc ještě jeden další stromeček se starodávnými ozdobami a s dalšími dárky u prababičky. Se všemi těmi lidmi jsme se běžně vídali, potkávali. Ale o Vánocích to bylo jinačí setkání. Nic se nemuselo, nikam se nepospíchalo, žádné povinnosti, kterých je na dědině vždycky dost. Jen jsme byli spolu, bez konfliktů, bez křivd, bez starostí. Sranda, chlebíčky, jednohubky, televize, víno a pohoda. A navíc jsem nemusela jít brzo spát!

 r. 1972 (Jana Tesařová)

---

Moje vzpomínky na Vánoce

Doma jsme byly čtyři děti. Ráno na Štědrý den jsme se probudili a stromeček už stál nachystaný a nazdobený na stole. To bylo okukování…

Maminka měla napečené cukroví linecké, rohlíčky, tlapky. Tehdy se nepeklo tolik druhů jako dnes. Přes den ještě maminka jednou dodělávala ořechové měsíčky s citronovou polevou navrchu. To je moc dobré cukroví, stáli jsem všichni čtyři kolem ní, a jak postupně vykrajovala, my jsme jí odkrojky pod rukama brali a ujídali. Bratrovi z toho pak bylo zle. Do večera byl ale v pořádku.

K vánoční večeři býval kapr. Potom tatínek v síni zaklepal na skleničku a řekl: „Právě přišel Ježíšek.“ No, i nějaké dárečky byly. Pobyli jsme u stromečku, zazpívali koledy a potom jsme se všichni sešli vedle u babičky a strýce Rudy. Teta Štefka měla vždy nachystané zavařeniny, to bylo každý rok stejné a já jsem se na ty zavařeniny vždycky moc těšila. Měla takovou misku se třemi přihrádkami a tam tři druhy kompotu. To se mi moc líbilo, protože doma jsme takové pěkné misky neměli. Teta také vždycky měla upečenou ořechovou podkovu. No, to jsme měli rádi. V noci se šlo na půlnoční mši. Maminka nás holky, ale i kluky zabalila do vlňáků a už se šlo.

Růžena r. 1940

---